k

Výcvik psů

Převýchova bázlivého psa

[27.1.2009] Zazvonil telefon. Volala majitelka ročního psa plemene bulmastif , který měl jeden zásadní problém: strach. Bál se na ulici, bál se lidí, jak se říká: bál se vlastního stínu.

Domluvila jsem se s paní na návštěvě, a tak jsem poznala Ringa. Impozantního, velkého a krásného psa, který se však bál vejít do klubovny. Všechno opatrně očichával a neustále byl připraven napnout vodítko a utéct pryč.. Krčil se, se strachem v očích sledoval okolí a dokonce někdy močil jako fenka Paní byla nešťastná, protože jeho chování se s přibývajícím věkem spíše zhoršovalo. Navíc Ringo na okolí působil dojmem bitého až týraného psa, a to jeho paničce pochopitelně nebylo vůbec příjemné: necítila se dobře, když se s Ringem stávali středem negativní pozornosti.

Paní původně měla v úmyslu brát Ringa všude s sebou, i na časté zahraniční služební cesty, do hotelů atd., ale Ringo nechtěl například ani vylézat z jejího auta. K lidem byl velice nedůvěřivý, a nestál o kontakt, couval a měl stažený ocas pod břichem. Jídlo pro něj údajně nepředstavovalo žádnou motivaci. Paní zkoušela nechávat přátele, aby mu nabízeli pamlsky, ale on si je nevzal. Nestál vlastně ani o potravu ve své vlastní misce, byl trošku vyhublý, podávané jídlo prý vždy důkladně očichal, rozhrnul čumákem, ochutnal, odešel, a tak to šlo stále dál i přesto, že panička se snažila najít, co mu snad zachutná, měnila krmení a nechávala mu plnou misku celý
den k dispozici. Zásadní chyba, které se majitelka Ringa dopouštěla, byla, že při projevech strachu svého psa chlácholila a uklidňovala, takže Ringo nabyl dojmu, že v dané situaci je za projevy strachu chválen. To vše jen
zhoršovalo.

Odborná pomoc

Paní se nakonec na radu rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Zpočátku však byla značně nedůvěřivá – myslela si, že psí škola je prostě cvičák, určený hlavně pro „vlčáky“ kde se psi učí chodit přes žebřík, skákat na povel k noze nebo kousat do rukávu. Ringo se při první návštěvě evidentně těšil, až panička dá pokyn k odchodu, její přítel mě zapřísahal, ať si psa vezmu k sobě na převýchovu, došlo i na mírnou slovní roztržku mezi nimi, protože oba jeli společně pracovně dlouhodobě do zahraničí a situaci bylo nutno urychleně řešit. Nakonec to dopadlo tak, že odjeli koupit mu pelíšek a deku a Ringo zůstal u mě doma.

Standardní program

Ani já jsem s něčím takovým předem nepočítala, narychlo jsem přeorganizovala svůj program , aby se mohla Ringovi plně věnovat. První půlden jeho pobytu u nás jsme strávili doma v kuchyni vzájemným pozorováním.
Další den byl Ringo zařazen do výcvikového programu ve psí škole. To standardně znamená ranní přivítání a úklid, nástup do boxu v autě, cestování a účast na celodenním cvičení. Po dobu cvičení spolupráce, krmení a mazlení. A tak stále dokola: odpočinek, cvičení, odpočinek a takhle celý den až do večera.

A jak to bylo s Ringem? Ranní přivítání se zpočátku nekonalo, protože Ringo nemínil vítat cizí a do boxu v autě musel být strčen. Při cvičení nespolupracoval, nechtěl být krmen ani mazlen. Koulel očima a uhýbal pohledem. Velmi dobrým zjištěním však bylo, že se nechoval pasivně a nebyl strachy bez sebe. První den nedostal jídlo – zdravému ročnímu psovi, kterým Ringo bez pochyby byl, denní hladovka neuškodí. Další dny byly podobné, ale situace se postupně vylepšovala. Na postupu se nic výrazně neměnilo. Potřebovala jsem, aby Ringo začal spolupracovat a jíst z ruky. Často jsem na něj mluvila a nabízela mu jídlo z ruky, trávili jsme spolu celé dny. Nakonec se nechal krmit z ruky a veškeré krmení se odehrávalo touto cestou. Navázala jsem s Ringem kontakt. Nutno dodat, že krmení Ringa bylo v prvních dnech dosti vzdálené průmyslově vyráběné potravě pro psy – jednalo se o vařené kuřecí maso a piškoty. Krmení v misce nebylo k dispozici celý den jako doma, ale vždy jen večer . Po aktivním dni plném pohybu začal Ringo misku vyprazdňovat v rekordním čase. Velice mu prospělo,
že je bez majitelů – své opory, a musí se postarat sám o sebe. Začal si štěkáním vynucovat pozornost, štěkal, když jsem se věnovala svým psů, a žádal tak o kontakt. Měl ho mít – šli jsme do města, do ulic. Ringo dostával
na každé procházce kousky kuřecího masa. Jednou se u nás zastavilo popelářské auto a popeláři začali hlasitě vykonávat svou práci. Blížili jsme se k popelářům a blízko u nich zastavili, Ringo seděl u nohy. Myslela jsem
tehdy, že bude chtít utéct a pevně jsem držela vodítko. Překvapil mě: nechtěl. Vítězství bylo na dosah.
Všechny cviky, které se Ringo naučil v klidném areálu psí školy, se nyní učil zvládat v provozu města. A světe div se: začal při cvičení vrtět ocasem, mohutně, rozevlátě, ze strany na stranu, a začal při cvičení ,,zlobit" - skákal na mně a chtěl mi olíznout pusu, byl velmi veselý a rozverný, často na mě skočil z běhu, opřel se mi packami o hrudník a běžel zase dál . Byli jsme ve fázi, kdy jsem s ním mohla cvičit uprostřed části své smečky border kolií a on sledoval pouze mě, nikoli ostatní psy. Chodil se mnou do hodin, kde vyučuji majitele, a byl při výuce každou hodinu s jinými lidmi, kteří přišli na hodinu. Samozřejmě mu mohli dá vat pamlsky a hladit ho – přesně to jsme potřebovali.

Ringo televizní hvězdou

Shodou okolností jsme v té době v naší psí škole točili pro pořad ČT1 „Chcete mě?“ něco převýchově a výcviku psů, a já jsem se rozhodla vzít Ringa na natáčení mezi ostatní psy a jejich majitele. Výsledek předčil očekávání. Ringo byl zcela nad věcí, lidí ze štábu si nevšímal, ani dalších lidí se psy, kteří se účastnili natáčení, a stal se  ten den velkou televizní hvězdou. Když panička spatřila svého Ringa uvidí v televizi, kde naprosto bravurně a sebevědomě cvičil, nemohla popadnout dech. Ringo vesele mával ocasem, nevšímal si žádných lidí ani psů kolem, sedal si, lehal, chodil u nohy, skákal na mě a nespustil ze mě oči.

Happy end

Tento příběh má velice krásný konec. Jednoho dne si panička a pán pro svého Ringa přijeli . Strávili jsme společně nějaký čas, aby se naučili se svým ,,novým" Ringem správně zacházet a dávat mu povely. Potom Ringo odjel a stal se z něj světoběžník. A já dostávala zprávy – hotel tam a tam, Ringo super. Jsme tam a tam, Ringo skvělý. Všechno v pohodě, nepřijedeme, nepotřebujeme s ničím pomoci. Co si přát víc? Na závěr bych ještě ráda dodala, že Ringo byl pes bez průkazu původu, a osobně se domnívám, že jeho chování bylo  částečně ovlivněno zděděnými vlastnostmi pravděpodobně nekvalitních rodičů, které byly navíc podpořeny nesprávným postupem majitelů.

Program převýchovy bázlivého psa :

1. Změna prostředí

V první řadě je nutné, aby nejistý a bázlivý pes spolu s vámi poznával různá prostředí. Měli byste spolu vyhledávat stále nová místa a navštěvovat je v různou denní dobu. Zpočátku choďte tam, kde je klid, později začleňte do svých procházek i místa, kde pes mívá výrazné potíže. Postupujte od lehkých situací ke složitějším, psa zbytečně nepřetěžujte. Se svým psem byste měli na nová a jiná místa chodit denně nebo alespoň co nejčastěji. Dejte mu čas srovnat se s novými situacemi, nebuďte přísní, ale trpělivě trvejte na tom, že i místo, kde se necítí příjemně, spolu projdete nebo tam chvíli zůstanete. Nedovolte psu, aby vás vlekl pryč. Snažte se být při procházkách uvolnění a veselí, optimismus je namístě a váš pes by z vás měl vycítit pohodu a klid. Začněte se svým psem jezdit veřejnou dopravou – autobusem, vlakem. Takto si vyjeďte alespoň třikrát v týdnu. Střídejte trasy a vždy vystupte na jiném místě. Začněte se svým psem chodit po návštěvách, postupně navštivte příbuzné a přátele. Nechejte svého psa vykoupat ve psím salonu – samozřejmě bez vás. Vysvětlete personálu situaci a nechejte psa na pár hodin v jeho péči. Navštivte veterináře, zajděte si třeba pro prášky na odčervení
a nechejte svého psa podrbat za uchem přímo v ordinaci od cizích lidí. Jestli si troufnete a půjde to, zkuste nechat svého miláčka na víkend u nějakých dobrých přátel. Nebo ho pošlete na procházku se svým dobrým
kamarádem nebo kamarádkou, kteří ho zvládnou, a to nejlépe na celé odpoledne. 

2. Motivace

Sami musíte přijít na to, co je pro vašeho pejska tou nejúžasnější odměnou na světě. Ideálním případem samozřejmě je, pokud váš pes považuje za nejpříjemnější odměnu vaši slovní pochvalu a pohlazení. V praxi tomu tak bohužel nebývá často, zřejmě proto, že psi bývají chváleni a hlazeni jen tak a nebo v nesprávnou chvíli ... majitelé je zkrátka mají moc rádi a moc nepřemýšlejí nad tím, kdy je lepší chválit a kdy mlčet. Většina psů si proto pochvaly moc neváží, protože ji má běžně. Při učení zvířat se používají většinou pamlsky či hra spojená se slovní pochvalou a pohlazením.. Pamlsky by měly být pro psa voňavé, měkké, malililinké, a měly by mu opravdu chutnat. Mnoho psů ve stresové situaci pamlsek odmítne – s tím je třeba počítat. Ani hra nebývá pro bázlivého psa v první fázi dobrou motivací, protože o hračku vůbec nejeví zájem tak jako doma či ve svém známém prostředí. Hrou tedy můžeme procházku většinou jen ukončit a po delší fázi nácviku začít zkoušet hru například na přetahování v cizím prostředí. U některých psů můžete používat i interaktivní hračky – míčky s otvory pro odměny, ze kterých při kutálení odměny vypadávají. Možná byste si měli najít vhodnou motivaci i vy – jděte se podívat na závody psů a nechejte se strhnout představou, co byste svého psa mohli na učit - možná vás to „nastartuje“. Měli byste udělat všechno pro to, aby pes měl s všechny procházky a zvykání na nové prostředí zpříjemněné odměnami a hrou.

3. Nechvalte za strach

Pokud se rozhodnete chování psa změnit, musíte začít projevy strachu naprosto ignorovat , nebo psovi dokonce mírně vyhubovat. Když se na procházce lekne odpadkového koše v parku, řekněte mu: ,, Ale fuj, to se dělá, vždyť to nic není ... ´´ a jděte se tam spolu pěkně podívat. Potom bude nejlepší chovat se tak, jako by se nic nestalo. Sami musíte citlivě rozpoznat, kdy je namístě rozladěný hlas, a kdy ignorování, to je u každého psa jiné. Chválit, hladit a odměňovat budete v každé situaci, kdy usoudíte, že chování psa se zlepšuje, nebo když budete psa něčemu učit a procvičovat to, co již umí. 

4. Nácvik poslušnosti

Věřte tomu nebo ne, ale je ověřeno, že osmdesát procent všech problémů se psy vyřeší trénink poslušnosti. Výchova a výcvik problémového bázlivého psa jsou jiné než výcvik vyrovnaného psa. Mít vyrovnané zvíře se super povahou, cvičit ho je jiná práce, obzvlášť má-li chuť spolupracovat, je aportér nebo má stále chuť k jídlu. Nebojte se při chválení psa „odvázat“, pro psa by cvičení venku měla být zábava. Výsledky, jichž se svým psem dosáhnete, budou tím lepší, čím těsnější a pevnější pouto mezi vámi bude. Převýchova bázlivého psa je záležitostí dlouhodobou a bohužel leckoho záhy omrzí. O problémech se svým psem sice nemůžete mluvit – ale můžete je řešit!


 

Poradna pro pejskaře > Výcvik psů
© 2009 Ambra psí škola Věry Brunclíkové - 602 368 265 - Praha | kde nás najdete | napište nám